Léčba obrny lícního nervu

Obnova úsměvu u nemocných s obrnou obličeje je založena na operacích, které obnovují postavení ústního koutku a zlepšují tak klidovou symetrii obličeje, a na operacích, které obnovují aktivní pohyb obličeje při úsměvu – tzv. reanimace obličeje. 

Funkčnost mimických svalů je závislá na jejich používání. Pokud nejsou při obrně lícního nervu mimické svaly používány a stimulovány, tak postupně dochází ke ztrátě počtu tzv. neurosvalových plotének a tedy k jejich ochabnutí - atrofii. Po určité kritické době již není možná funkční obnova mimických svalů i v případě, že by se napojil na plně funkční nerv. Doba trvání obrny obličeje patří spolu s věkem pacienta a příčinou vzniku obrny mezi rozhodující aspekty při výběru operační techniky. 

Obnova úsměvu pomocí operací na lícním nervu

Do dvou let od vzniku obrny je možné spoléhat na schopnost obnovy funkce mimických svalů a operovat na lícním nervu. Cílem těchto operací je obnova aktivního pohybu obličeje při úsměvu. Výsledek je podmíněn prorůstáním nervových buněk zachovalým zbytkem lícního nervu k mimickým svalům, to může podle místa napojení nervu trvat minimálně 6-12 měsíců, po tuto dobu je třeba docházet na elekrostimulace, kdy se působením elektrického proudu aktivují minické svaly tak, aby neochabovaly.

Sešití nervu (sutura nervu)

K přerušení lícního nervu může dojít následkem úrazů (úrazy obličeje, zlomeniny spánkové kosti, apod.) nebo i následkem operací (rizikové jsou v tomto slova smyslu operace v oblasti ucha a příušní žlázy a také některé estetické výkony v oblasti obličeje jako je facelift).

Náhrada chybějící části lícního nervu nervovým štěpem

U některých agresivních nádorů (nádory příušní žlázy, rozsáhlé kožní nádory...) je nezbytné spolu s nádorem odstranit i část lícního nervu, lze tak zabránit dalšímu šíření nádoru. Následkem je periferní obrna lícního nervu, kterou lze řešit náhradou chybějící části lícního nervu nervovým štěpem. Nervovým štěpem se rozumí přenesení jiného nervu, který má pro život člověka menší důležitost, nejčastěji používaným nervovým štěpem je proto nerv zajišťující citlivost na zevní straně bérce a nohy (nervus  suralis).

Přemostění tváře nervovým štěpem – technika „cross-face nerve graft“

Přemostění tváře nervovým štěpem se provádí u nemocných s parézou obličeje za účelem zajištění nervové stimulace z nepostižené zdravé strany obličeje na stranu postiženou. Nervový štěp se napojuje na jednu z větví lícního nervu zdravé strany a tunelem se přemostí na stranu obrny. Nervovým štěpem se rozumí přenesení jiného nervu, který má pro život člověka menší důležitost, nejčastěji používaným nervovým štěpem je proto nerv zajišťující citlivost na zevní straně bérce a nohy (nervus  suralis).

Přemostění tváře nervovým štěpem lze použít dvěma způsoby:

• Nervový štěp je možné napojit přímo na větev lícního nervu na straně obrny. Tento přístup přináší výsledky, pokud se tato operace provádí časně po vzniku obrny (méně než 12 měsíců), tedy v době, kdy je i po regeneraci nervového štěpu a větvě lícního nervu (9-12 měsíců po operaci) možná funkční obnova mimických svalů. 
• Přemostění tváře nervovým štěpem může být také prvním krokem reanimace obličeje technikou volného přenosu svalu. Postupuje se tedy etapovitě, po přemostění tváře nervovým štěpem probíhá 6-12 měsíců regenerace nervu, tedy prorůstání nervových výběžků štěpem. Ve druhé etapě se do oblasti obličeji přenese funkční sval z jiného místa (nejčastěji m. gracilis z vnitřních stehen) a napojí se na nervový štěp. K obnově pohybu tváře dochází za dalších 6-9 měsíců.

Obnova funkce lícního nervu napojením na jiný „hlavový nerv“

Pohyb koutku a úsměv lze obnovit i pomocí jiných „hlavových nervů“, které jsou prvotně určené pro ovládání jiných než mimických svalů. Oproti přemostění tváře nervovým štěpem napojeným na zdravý lícní nerv probíhá rychleji nervová regenerace vzhledem k výrazně menší vzdálenosti, kterou musí prorůstat nervová vlákna ke svému cíli. Cílem cvičení po operaci je naučit se ovládat pohyb v koutku pomocí zapojení jiných svalů, například při použití nervu ovládajícího žvýkací svaly je pohyb v koutku vyvolán skousnutím, apod.

Obnova funkce lícního nervu napojením na jiný „hlavový nerv“

Pohyb koutku a úsměv lze obnovit i pomocí jiných „hlavových nervů“, které jsou prvotně určené pro ovládání jiných než mimických svalů. Oproti přemostění tváře nervovým štěpem napojeným na zdravý lícní nerv probíhá rychleji nervová regenerace vzhledem k výrazně menší vzdálenosti, kterou musí prorůstat nervová vlákna ke svému cíli. Cílem cvičení po operaci je naučit se ovládat pohyb v koutku pomocí zapojení jiných svalů, například při použití nervu ovládajícího žvýkací svaly je pohyb v koutku vyvolán skousnutím, apod.

Mezi nejčastěji používané hlavové nervy patří:

• motorická větev trojklaného nervu pro velký žvýkací sval (m. masseter). Při použití tohoto nervu nahradí funkci zevního žvýkacího svalu ostatní žvýkací svaly. Adaptace na novou funkci je navíc relativně rychlá, protože většina lidí má pří úsměvu zuby u sebe (současně jsou aktivovány žvýkací svaly a svaly pro úsměv)
• nervus hypoglosus, který ovládá pohyb jazyka. Nově se k obnově funkce lícního nervu používá pouze jeho část, tak aby zůstal pohyb jazyka zachován.
• dále nervus accesorius, používá se jeho větev ovládající trapézový sval, který pohybuje lopatkou vnitřně a podílí se na úklonu hlavy a zvedání ramene. Vzhledem ke složitější adaptaci se tento přístup používá dnes méně často.

Vybraný hlavový lze použít dvěma způsoby, lze ho napojit:

• přímo na lícní nerv nebo na některou z jeho větví na straně obrny. Tento přístup přináší výsledky, pokud se tato operace provádí časně po vzniku obrny (méně než 18 měsíců), tedy v době, kdy je i po regeneraci lícního nervu ještě možná funkční obnova mimických svalů.
• na sval přenesený za účelem obnovy pohybu v koutku z jiného místa (nejčastěji štíhlého svalu stehenního - musculus gracilis - z vnitřní strany stehen).